20 Únor

Lidé, buďte přesní! Dnes se již neuplácí, říká se „provize za doporučení“.


Obrátil se na mě kamarád, který je zastupitelem na jihu Čech. Malá obec, 9 zastupitelů, kteří chystají rekonstrukci obecního objektu. Při kalkulaci oken a dveří poptal celkem 9 firem s orientačními propočty a náklady. Jedna z nich se nezapomněla zmínit, že v případě jejího výběru je součástí ceny i odměna za doporučení firmy. Morální hledisko mého přítele je však na vysoké úrovni, žádné finance nepřijal a za to si ho velmi vážím.

Je-li součástí malé rekonstrukce v zapadlé obci jižních Čech součást provize, jak to asi vypadá u staveb většího rozsahu? Proč jsou i některé stavby v Písku tlačeny silou, bez pádných argumentů, bez vyslyšení názorů obyvatel, s minimem informací, zato s vřelými úsměvy a poplácáním po ramenou?

Finanční toky se dnes dají velmi dobře dohledat, byť založení účtu ve Švýcarsku je v dnešní době možné z pohodlí domova, zcela anonymní již není, naštěstí se legislativa v roce 2018 i v tomto směru změnila. Co ale jiné výhody, například v podobě leteckého zájezdu na krásné a slunné ostrovy? Pozvání do resortu, který shodou náhod vlastní přes 4 další firmy propojený majitel stavebnin z Čech? Co když žulové kostky ze starého chodníku, který bude nyní asfaltový, skončí na vašem vjezdu? Vždyť je přece škoda je vyhodit a pod asfaltem je nikdo už hledat nebude… Ale jedná se samozřejmě o majetek obce, o majetek všech obyvatel, kteří v obci bydlí.

Jsou to již příklady na soudní řízení, nebo je to součást našeho života a politici nastavují zrcadlo společnosti, jak se mohou chovat ke svým sousedům, kamarádům, zaměstnavatelům, ale i státu samotnému, například při výběru daní? Nevrací se pak státu a obcím tento politický předobraz v přemýšlení lidí, že za své odvody daní a poplatků nedostávají kýžený servis a lidé pak hledají “jiné” možnosti a „optimalizace“?

Žijeme v blažené nevědomosti, nebo ve vědomém korupčním prostředí? A jak z toho ven?

Od vzdělání k životnímu poznání se naším krajem táhne pomyslná červená nit, že ten, kdo má v životě více peněz, má život jednodušší, kvalitnější a lepší. Do jisté míry minimálního příjmu s tím můžeme souhlasit, od určité míry je správa velkého jmění velmi náročná a stává se spíše sportem bohatých lidí, kteří se poměřují na titulních stránkách časopisů a novin s jejich kolegy, kteří i 50 let férově budovali podnik se svými zaměstnanci, s vřelým přístupem a odpovědným podnikáním. V katalogu a řádku majetku budou však na stejné úrovni, bez ohledu, jakým způsobem svůj majetek nabyli. Bez ohledu, jak etická či složitá byla cesta k jejich jmění. Toto významné morální hledisko se dnes moc neřeší, prostě je bohatý a ty poslouchej, protože být bohatý znamená mít pravdu. Stejně tak vlivní lidé, kteří se mnohdy tváří, že jsou nadřazení ostatním.

Kam se během let vytratila rčení „Bez práce nejsou koláče“ nebo „S poctivostí nejdál dojdeš“ a nahradila je lidová rčení „Kdo nekrade každou hodinu, okrádá svou rodinu“?

Dnes se již neříká korupce, ale „snaha o ovlivnění za účelem vlastního obohacení“.

Pracuji v oboru, kde je velká koncentrace podvodníků a psychopatů, do jisté míry shodná s politikou. Když jsem před lety odcházel z korporátu, dostal jsem na rozloučenou předžalobní upomínku s konkurenční doložkou. Finančně i psychicky draze zaplacená zkušenost mě naučila, jak podobní lidé smýšlejí, jak jednají, jaké informace předkládají a jaké naopak zatajují. Jedním z významných faktorů jsou například zápisy z jednání, chytání lidí za slova, kdo co jak řekl, motání se v kruzích a odvádění pozornosti, aby se vytratila pravá podstata problému. Politici dnes více diskutují o svých názorech, ale málo hledají pádné argumenty pro nalezení konsensu a pravdy. Ze svých průšvihů se dokáží díky skvělým PR týmům mnohdy až bravurně vykroutit a za 3 dny lidé nevědí a neřeší, co za lumpárnu se stalo, jsou zde další a více závažné. Rychle předložit lumpárny nové – na objednávku?

Podvod však zůstává podvodem, korupce korupcí, není možné slova překrucovat a nesmíme si na to zvyknout.

Dnes se již nelže, říká se tomu „jiný názor“ a naopak Ty, člověče, prokaž, že pravda je pravdou.

Média jsou obrovským nástrojem propagandy. Předkládají svým čtenářům názory a informace v takové míře, která je pro lidi na pozadí vhodná a účelná. Jen málo médií si zachovává svou pravou tvář a žurnalistickou nezávislost v předkládání čistých informací.

Při diskusích na sociálních sítích dnes nevíte, zda se bavíte s reálným člověkem, nebo promyšleným marketingovým profilem, který spravuje zaplacená centrála lokálního či republikového politika. Některá média schválně vydávají lži i polopravdy a kritické myšlení teprve míří na naše školy. Kdo jej však bude vyučovat? Velká váha výchovy a přípravy zůstává na rodičích, kteří nestíhají, vzhledem k pracovnímu vytížení, sledovat mediální vývoj. S dětmi si v postpubertálním věku osobně i politicky nerozumí, příkopy se prohlubují a psychopaté neustále vyzývají lidi s morálním charakterem a smýšlením, aby právě oni ustoupili tlaku a snažili se o diskusi s pitomci a účelnými lháři. Snaha o ovlivnění populistickými hesly lidi, kteří nemají základní vzdělání v oblasti veřejné správy, je zamotaným kruhem a pomoci nám může jen podpora a reforma vzdělání a etika kantorů.

Dnes se již netuneluje, říká se tomu „nezbytné navýšení nákladů v souvislosti s hladkým průběhem výstavby a dodržení řádného termínu předání“.

Stavby prodražené o miliardy, výběrová řízení šitá na míru, poptávkové řízení s nepřímou či odkloněnou odměnou pro úředníky. Nedělejme si iluze, že firmám nejde o malé zakázky, naopak každý peníz z veřejného rozpočtu se počítá, mnohdy bez ohledu na veřejné blaho a transparentnost výběrových i poptávkových řízení.

Jak má politik či úředník odolat tlaku svého kamaráda či nadřízeného, který pro něj v životě udělal mnoho služeb a který mu nabízí „provizi“? Má ho nahlásit na policii, roztrhat osobní vazby a udělat si zle ve svém okolí? Má hypotéku, musí živit rodinu, co kdyby přišel o práci? Má ctít morálku, kterou mu rodiče vtloukali do hlavy, nebo mít pomyslný klid s „finanční výhodou“? Vždyť z jeho kapsy to nejde a rozpočet to „nějak“ ustojí, možná z toho navíc i něco kápne.

I proto si vážím svého přítele z úvodu. Čest a politická etika v tomto jednom z mnoha případů zvítězila.

Dnes se již politicky neobchoduje, říká se tomu „nalezení vzájemné shody za účelem maximální podpory a rozvoje obce“.

Mají být lidé ve vztahu k politikům přesní a používat jejich rétoriku? Protože slova „tunel“, „korupce“, „obchod“ politiky uráží a jsou schopni se kvůli těmto názvům i soudit? Co když ale přijdete s dobrou „nabídkou“, „výhodou“ a novou „možností“? Zcela jistě se domluvíte.

V našem městě, kraji i státu apelujme na hodnoty a upozorňujme na nepravosti. Do hrobu si ty peníze stejně nevezmeme a naše děti je utratí za nesmysly, protože k nim chybí vztah.

Přeskoč, přelez, ale nikdy nepodlez. A když už podlezeš, sakra rychle se narovnej.

Josef Soumar
zastupitel města